Karel není jen obyčejný křeček, je to v jeho vlastních očích elitní vesmírný průzkumník na palubě lodi Hamster-1. V tomto vtipném a napínavém dobrodružství se Karel vydává na nebezpečnou misi přes obývací pokoj, aby zachránil legendární sušenku před mechanickou příšerou.
Křeček Karel si nasadil na hlavu víčko od PET lahve jako nablýskanou helmu a přísně se podíval do zrcátka. Byl přesvědčen, že jeho klec není jen drátěná krabice, ale nejmodernější vesmírná stanice Hamster-1. Dnes ho čekal nejdůležitější úkol v dějinách hlodavců: najít legendární Ztracenou sušenku.
Karel vskočil do svého běhacího kola a začal šlapat tak rychle, až se mu rozmazaly tlapky. Věřil, že právě aktivoval hyperpohon a řítí se rychlostí světla k vedlejší galaxii s názvem Obývák. Náhlé zastavení ho ale vymrštilo přímo do hromady hoblin, což považoval za úspěšné přistání v měkkém terénu.
Za mřížemi se objevila obrovská chlupatá tvář rodinného kocoura Mourka, kterého Karel považoval za nebezpečného mimozemšťana z planety Mňau. Karel se nenechal zastrašit a pokusil se o diplomatický kontakt tím, že na kocoura výhružně zamával kouskem brokolice. Mourek jen znuděně zívl a odešel, což si Karel zapsal jako vítězství nad mezigalaktickou hrozbou.
Najednou si Karel všiml, že dvířka klece zůstala pootevřená, což v jeho očích znamenalo kritické selhání přechodové komory. Odvážně se protáhl ven a poprvé v životě stanul na nekonečných pláních koberce, kterému říkal Prášivá pustina. Každé smítko prachu pro něj bylo nebezpečným meteoritem, kterému se musel obratně vyhnout.
Před Karlem se tyčilo obrovské pohoří známé jako Pohovka, jehož vrcholky mizely v nedohlednu. S vypětím všech sil a hlasitým funěním se drápal nahoru, přičemž používal své drápky jako horolezecké skoby. Když konečně dosáhl vrcholu, vítězoslavně zapískal, i když se mu pod tlapkami houpalo měkké polstrování.
Na obzoru spatřil cíl své cesty – čokoládovou sušenku, která vypadla dětem při svačině a teď zářila jako zlatý poklad. Cestu mu však zastoupila mechanická bestie, robotický vysavač, který se s hrozivým hučením blížil přímo k němu. Karel se naježil a připravil se k boji, i když byl asi padesátkrát menší než jeho protivník.
Shodou náhod vysavač do Karla jemně narazil a křeček na něj v leknutí vyskočil. Místo útěku se hrdě postavil na hřbet stroje a začal ho ovládat jako svůj nový hvězdný křižník. S větrem ve vousech se proháněl po pokoji a připadal si jako nejmocnější admirál v celé sluneční soustavě.
Když vysavač zajel pod záclonu, Karel se rozhodl pro dramatický výsadek a skočil do látky. Místo elegantního seskoku se však do záclony zamotal jako chlupaté burrito a bezmocně se houpal nad zemí. Musel použít své ostré zuby, aby se z textilního vězení prokousal ven, zatímco pod ním zvědavě čichal pes.
Právě ve chvíli, kdy Karel konečně tlapkou spočinul na vytoužené sušence, objevila se obrovská ruka majitelky Adélky. Karel ztuhl a myslel si, že ho právě unáší vyšší civilizace do své mateřské lodi. Adélka ho jemně zvedla, dala mu pusu na bříško a s úsměvem ho nesla zpátky k jeho vesmírné stanici.
Karel se vrátil do klece i se svým úlovkem a okamžitě se pustil do oslavné hostiny. Do svého deníku, což byla ve skutečnosti rozkousaná rulička od toaletního papíru, si zaznamenal, že mise byla úspěšná. Unavený, ale šťastný, se zachumlal do domečku a začal snít o tom, že příště poletí prozkoumat tajemnou planetu Kuchyně.
Ať je příběh vtipný co nejvtipnější a zábavný a abych se ho nemusela stydět přečíst nahlas před třídou (4.M.) ale ať je i pro první trojročí ale zase ne moc dětinský
